[ pragoart ]

Tatra 603, legendární auto "papalášů", byla na českých silnicích nepřehlédnutelná. Pamětníci na ní s láskou vzpomínají nejen kvůli vzhledu, ale i nepochybným technickým kvalitám.

Narodila se tak trochu jako nechtěné dítě, později se stala žádanou. Největší ovace sklízela v nelehké době totality i normalizace. Sloužila stranickým pohlavárům i sportovním závodníkům. Dnes je v důchodu, v rukou přímých pamětníků na její slavnou éru nebo automobilových nadšenců: Legendární Tatra 603.

Poutě byly v Československu vítanými a hojně navštěvovanými akcemi. Nejznámější z nich byla pražská Matějská pouť.

Poutě měly vždycky svoje zvláštní kouzlo. A platilo to i během socialismu v Československu. Možná sice ztrácely svůj duchovní rozměr, přinejmenším navenek, o to víc byly ale známé coby lidové veselice i únik z každodenních starostí. Retro proto vyrazilo na asi nejznámější pouť - na Matějskou. Seznámíme vás s mužem, jehož kolotoče zažily a přežily válku i komunismus. Kromě jiného se zeptáme, co je pravdy na tom, že kolotočáři vždycky vydělávali spousty peněz a kolotoče jim poskytovaly velkou svobodu i během komunismu. Připomeneme si historické pozadí Matějské pouti a s Ivetou Bartošovou si budeme povídat o tom, jak zpívala přímo na Matějské o pouťových radovánkách. Retro o Matějské pouti se vysílá 8. května v 18.33 na ČT24. Od úterý 13. května bude Retro vysíláno na programu ČT1 cca od 22:00.

Tanec, láska, dobrodružství. To všechno se i před rokem 1989 dalo prožít na diskotéce. Kromě vzpomínek budeme pátrat i po tom, kde diskžokejové brali desky nebo jak vycházeli s komunistickou policií.

Diskotéky se v komunistickém Československu objevily na konci 60. let a vůbec nebyly zpočátku žádným hitem, jak by se dnes mohlo zdát. "Táta československých diskoték" Pavel Černocký vzpomíná, že lidé na první takové akci v klubu Olympic v pražské Spálené ulici v listopadu 1967 spíš postávali a styděli se. Jenže nakonec se osmělili a diskotéky se i v době normalizace staly populární zábavou. Našli jsme pro vás nepříliš známé dobové záběry a zazní řada tehdejších pecek. Asi nejslavnější diskžokej Miloš Skalka Vás zavede na místa, která diskotékové šílení naplno zažívala. Zpěvák Stanislav Hložek prozradí třeba to, že oblečení pro slavné duo Hložek-Kotvald vymýšlel dnes špičkový návrhář Josef Klír. V žádném případě nejde ale jen o sentimentální vyprávění. Dozvíte se i to, kde diskžokejové brali desky, nebo jak vycházeli s komunistickou policií. A s kritickým odstupem se na diskotéky podívá současná hvězda - DJka Ladida.

JZD Slušovice bylo za socialismu pojmem. Zemědělci vytvořili koncern, který se úspěšně zabýval snad vším, od počítačů po mléko. A uvidíte také, proč ve Slušovicích na JZD nostalgicky vzpomínají.

JZD Slušovice bylo v 80. letech pojmem. Tvořilo doslova podnikatelský ostrov uprostřed reálného socialismu. Zemědělské družstvo se úspěšně zabývalo snad vším, od počítačů po produkci mléka. Slušovické obchody byly plné zboží a na místní trhy se o víkendech sjížděli lidé zdaleka. V pořadu Retro se vydáme za slávou zemědělského družstva ve Slušovicích. Jednoho ze slušovických šéfů, ekonoma Františka Třísky, se budeme ptát, v čem spočíval úspěch družstva. Na JZD a práci v něm budou vzpomínat i další zaměstnanci, od skladníka po vedoucího počítačového provozu. A písničkářské duo Paleček-Janík bude vzpomínat na svoji písničku o slušovických družstevnících, a jaký měla ohlas právě ve Slušovicích.

V seriálech a filmech až idylické dva roky prázdnin. V realitě pro mnohé spíš 24 měsíců šikany. Jaká vlastně byla povinná dvouletá vojenská služba v Československé lidové armádě?

Povinná vojna neboli základní vojenská služba. Trvala dva roky a pro většinu mladíků v Československu byla tím nejabsurdnějším, co je kdy v životě potkalo. Přesto se při sledování třeba socialistického seriálu Chlapci a chlapi z konce 80. let může zdát, že šlo o idylické dva roky prázdnin, které z dospívajících chlapců dělaly opravdové chlapy. RETRO se zaměří jak na idealizovaný obraz vojny, tak na vojnu opravdovou, na níž mnozí nahlížejí spíš jako na 24 měsíců zbytečné šikany. Vzpomínat na vojnu budou jak herec Daniel Rous, tak někdejší běžný voják -záklaďák. A přineseme i pohled bývalého náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého. K vojně přitom samozřejmě patří i odpírači vojenské služby, o kterých se v oficiálních médiích nemluvilo prakticky vůbec. Spisovatel Petr Placák vysvětlí, jak se mu podařilo získat modrou knížku.

Sedmdesátá léta byla v Československu ve znamení komunistické "normalizace", ale také populačního boomu. Proč tehdy přišlo na svět tolik dětí? A můžeme vůbec mluvit o tzv. Husákových dětech?

Sedmdesátá léta jsou zvláštní období. Na jednu stranu komunistický režim "normalizoval" situaci po událostech Pražského jara a následné okupaci Československa. Zároveň je to ale období téměř populační exploze, kdy na svět přichází mnoho dětí. Kde jsou příčiny tohoto boomu? Jak režim podporoval mladé rodiny? Nebo za vším stojí spíš skutečnost, že rodiči se stali muži a ženy ze silných poválečných ročníků? Každopádně dnes se často mluví o tzv. Husákových dětech. V Retru se budeme ptát, zda je takové označení oprávněné. Vzpomínat na dětství v 70. a 80. letech bude herečka a moderátorka Tereza Kostková. Další "Husákovo dítě", socioložka Dana Hamplová, vysvětlí, jak režim podporoval mladé rodiny - spolu s ní na to budou vzpomínat i její rodiče. A demografka Jitka Rychtaříková popíše, jak vlastně populační boom vzniká.

Škoda 1200 Sedan, Škoda 440 Spartak a Škoda 1000 MB. Auta, po kterých v 50. a 60. letech mnozí motoristé toužili. Většinou marně. Jak tato auta vznikala? A proč mají stále tolik fanoušků?

Vozy Škoda 1200 Sedan, Škoda 440 Spartak a Škoda 1000 MB patří mezi legendy. Retro vás proto tentokrát vezme na výlet legendárními vozy z 50 - 60. let. Dozvíte se, za jakých okolností vznikaly, a kdo si je mohl dovolit. Co je pravdy na tom, že novým poválečným modelem škodovky - dvanáctistovkou - jezdila také Státní bezpečnost? Za jakých okolností se u Spartaka nechala vyfotit Miss USA z roku 1957? A jaký úspěch měla dlouho očekávaná Škoda MB 1000? Nejen na tyto otázky odpoví další z řady motoristických vydání pořadu Retro (po Tatře 603). V pořadu účinkují letitá ale zachovalá vozidla, zapálení veteránisté, historik mladoboleslavské Škody, moderátorka Martina Vrbová v roli řidičky a reportér Tomáš Voženílek jako neodbytný stopař.

Pionýrský tábor? Pro většinu dětí za socialismu nezbytná součást prázdnin. Bylo to místo, kde děti nasávaly komunistickou ideologii, nebo šlo spíš o prázdninová dobrodružství?

Pionýrské tábory patří neoddělitelně k letním prázdninám. V socialistickém Československu jich byly spousty a většina dětí se na ně těšila. Koneckonců trávily léto pod stanem nebo v chatkách, koupaly se v řekách a rybnících, hrály dobrodružné hry. Pionýrské tábory ale byly kromě přírody, výletů a ešusů také slavnostní nástupy, zelené a modré košile, červené šátky a výzva "K budování a obraně socialistické vlasti buď připraven!", na kterou se odpovídalo sborovým: "Vždy připraven!". Takže šlo o nevinné dětské tábory, nebo o snahu nenápadně děti ovlivňovat komunistickou ideologií? A jak ovlivnil české tábory slavný sovětský pionýrský tábor Artěk?

Autobusy ČSAD - pro mnohé byly hlavním cestovním prostředkem. Bez nich by se stěží dostali lidé do práce nebo do školy. Jak lidé vzpomínají na autobusovou dopravu za socialismu?

Auta byla drahá, železnice zdaleka nevedla všude. Takže autobusy se staly jedním z hlavních dopravních prostředků v socialistickém Československu. Lidé jimi jezdili do práce i do školy, za příbuznými nebo za lékařem. A není divu, že některé autobusy získaly téměř kultovní status ? PRAGA RND, RTO 706 LUX nebo KAROSA ŠD 11. V dalším pokračování našeho RETROputování proto vyrazíme za autobusy i na autobusová nádraží. Ptát se budeme pamětníků ? řidičů ČSAD i průvodčích a samozřejmě svezeme se legendárními vozy. Samozřejmě budeme zjišťovat i nepříliš známá zákoutí autobusové dopravy ? například jaké problémy provázely výrobu autobusů, nebo kde se v Československu vzal maďarský IKARUS.

Článek v MF Dnes k připravovanému dílu o automobilech Trabant a Warburg:

Čoudící bakelitová vozítka. Tak většinou viděli trabanty a wartburgy Češi před rokem 1989. Auta z NDR ale motorizovala velkou část populace. Jak lidé vzpomínají na východoněmecké vozy?

Charakteristický drnčící zvuk a kouř, karosérie ze speciální umělé hmoty. Tak mnozí vzpomínají na východoněmecká auta ze Zwickau, kterým se mnozí posmívali. Zároveň to bylo ale první auto mnohých řidičů. A někteří z nich nedají na svůj trabant dodnes dopustit. Navíc z východního Německa se nedovážely jenom trabanty, ale i wartburgy. A třeba modely wartburgů ze 60. let nejsou vůbec marné. Auta z NDR sehrála významnou roli i při pádu komunismu. Trabanty a wartburgy zaplavila na podzim 1989 Prahu poté, co v nich přijeli mnozí východní Němci, kteří pak přelezli zeď západoněmeckého velvyslanectví, aby se mohli dostat na Západ. A jestli si někdo myslel, že trabanty zůstanou jenom reliktem komunistického hospodářství, mýlil se. Dodnes se v nich jezdí třeba speciální rallye nebo v nich cestovatelé objíždějí svět.

Budovatelské a politické písně se v socialistickém Československu často linuly z rozhlasu i televize. Jak vznikaly? Proč si lidé dodnes mnohé pamatují? A jaký byl Festival politické písně v Sokolově?

S budovatelskými písněmi se člověk v komunistickém Československu seznamoval už ve škole. Byly o socialismu, budování vlasti, partyzánech nebo třeba rolnících. Mnozí se jim posmívali, považovali je lacinou agitku, ale uniknout se jim dalo jen stěží. Navíc spoustu melodií i slov si lidé pamatují až dodnes. Takže šlo o bezduché propagandistické písně, nebo alespoň některé byly psány s idealistickým zápalem ve snaze vybudovat lepší společnost? Téma pro RETRO. Vypravíme se kromě jiného do Sokolova, kde se pravidelně konal Festival politické písně. Budeme se ptát hudebních historiků, kritiků, archivářů i samotných hudebníků. A samozřejmě si mnohé budovatelské a politické písně zahrajeme.

Kosmetika: téma, které bez ohledu na režim zajímá ženy i muže. Jaké byly oblíbené kosmetické značky? A jak se snažili lidé zkrášlovat v socialistickém Československu?

Snaha vypadat lépe, pečovat o sebe. Kosmetika hrála důležitou roli v životech většiny žen i mužů. Byly tu značky domácí, které doslova přežívaly ještě z první republiky, značky nové i výrobky licenční. Zdaleka ale nešlo jen o kosmetické přípravky. Měnily se i návyky: začínaly se používat deodoranty, muži objevovali parfémy. V dalším dílu pořadu RETRO se zaměříme na dámskou i pánskou kosmetiku za socialismu. A vyrazíme i do jedné z továren, kde se kosmetické přípravky vyráběly.

Metro zásadně změnilo způsob cestování v hlavním městě, má svoje nadšené stoupence i zaryté odpůrce. A jeho počátky vyvolaly v Československu doslova METROmánii.

O podzemní dráze se v Praze mluvilo desítky let. Její první úsek, ze Sokolovské (tedy dnešního Florence) na Kačerov, byl přesto otevřen teprve v květnu 1974. Další vydání pořadu RETRO přináší různé úhly pohledu na metro. Dozvíte se, s jakými problémy se setkávali stavbaři nebo kolik vlastně stavba podzemní dráhy stála. Pražské metro ale není zdaleka jen dopravním prostředkem ? mělo řadu dalších funkcí, jako například ochranu obyvatelstva před případným atomovým útokem. Vyrazíme se proto podívat i do zázemí metra. A pamětníci budou vzpomínat, jaké to bylo jet poprvé metrem nebo podle čeho se vybíraly názvy jednotlivých stanic.

Panelové domy dnes neodmyslitelně patří k mnoha městům. Pro jedny jsou to ošklivé stavby, pro jiné jsou byty v nich vytouženým domovem. Jak se v socialistickém Československu začaly stavět paneláky?

Paneláky řešily v socialistickém Československu bytovou otázku. Byly relativně levné, rychle se stavěly a získat v nich bydlení se často rovnalo výhře v loterii. Zároveň ale byly byty v nich často nekvalitní, podobné si jako vejce vejci a mnohým se v nich nebydlelo a nebydlí zrovna nejlíp. Každopádně se ale staly panelové domy a panelová sídliště fenoménem. V dalším vydání pořadu RETRO se proto vydáme ke kořenům panelových domů a budeme se ptát, s jakými vizemi přicházeli architekti, jak se panelové domy stavěly a vydáme se i do patrně nejznámějšího sídliště v Čechách, na Jižní Město v Praze.

Dikobraz byl v socialistickém Československu jediným českým satirickým časopisem. Zároveň propagandisticky podporoval komunistický režim. Dívejte se, jak vznikaly karikatury za socialismu.

Dikobraz byl humoristickým časopisem, na který se v komunistickém Československu stály fronty. Na druhou stranu byl podle kritiků často doslova hlásnou propagandistickou troubou režimu. V dalším vydání pořadu RETRO se proto zaměříme na karikaturistickou tvorbu. Zeptáme se přímo autorů, v jakém prostředí a pod jakým tlakem tvořili. Jak reagovali na jejich výtvory čtenáři? A lze na Dikobrazu a karikaturách ukázat historii komunistického režimu v Československu?