[ pragoart ]

Pro někoho nejlepší přítel člověka, pro jiného zubatá bestie, která útočí bez rozmyslu – tak i tak se my Češi díváme na psy. Podle statistik jsme největšími pejskaři v celé Evropě - alespoň jednoho psa najdete téměř v polovině českých domácností. Zároveň však často slýcháme o nešťastnících, které psi napadli, zranili, nebo dokonce i zabili. Jen za prvních devět měsíců loňského roku ošetřovali lékaři 53 lidí, pro které setkání se psem skončilo pokousáním.

Jak jsme tedy na tom se psy? Je všechno v nejlepším pořádku, nebo máme co dohánět? Je vůbec možné, aby psi a lidé dokázali žít vedle sebe bez problémů? Reportérka Lucie Horáčková navštívila tři lidi, kteří se psům věnují celý život, a položila jim právě tyhle otázky.

Zuzanu Daušovou psi provázejí už třicet let a za tu dobu jich vychovala desítky. Zakladatelka občanského sdružení Helppes cvičí psy pro postižené, kterým tak pomáhá k bohatšímu, samostatnějšímu životu. Její odchovanci vám podají z lednice pití, vyzují boty, spolehlivě ohlásí blížící se záchvat nemoci. Zuzana věří – a „její“ psi to denně dokazují – že soužití člověka a psa dokáže být tím nejlepším, co nás vůbec může potkat.

Příběhy o psech a lidech, které by mohl vyprávět Rudolf Desenský, jsou daleko smutnější. Hlavní roli v nich hrají vystresovaná agresivní zvířata a zranění lidé. Rudolf si k sobě bere psy, jejichž život by jinak ukončila smrtící injekce. Říká o sobě, že je psychologem psů, že dokáže změnit jejich chování a najít jim nový domov. Je ale skutečně možné napravit psa, který bez milosti napadl třeba deset lidí?

Snahou a velkým přáním Jany Drvotové a Štěpánky Pfeiferové je, aby spolu lidé a psi dokázali vycházet. Společně navštěvují školy a školky a mluví s dětmi o tom, jak se mají správně chovat ke psům. Tvrdí, že cesta k bezproblémovému soužití vede právě tudy, přes vzdělávání těch nejmenších.

FOKUS ČT24: Česko je můj nový domov

Demografové v České republice jásají: po letech, kdy obyvatel naší země ubývalo, se trend konečně obrátil a lidí v Česku pomalu přibývá. Zčásti za to může vzrůstající porodnost, rozhodující je ale sílící příliv přistěhovalců. Lidé ze všech koutů světa k nám přicházejí, aby tu našli práci, bezpečí, nové známé, a hlavně nový domov pro sebe a své rodiny. Reportérka Petra Flanderková našla a vyzpovídala tři cizince, kteří se v zemi uprostřed Evropy ocitli a rozhodli se tu zapustit kořeny.

video

Publicista Jefim Fištejn se narodil v ukrajinské židovské rodině. Do tehdejšího komunistického Československa se přiženil v době, kdy odtud lidé spíš utíkali. I on sám brzy pocítil, že tu režimem není vítán a stěhoval se znovu - tentokrát do Rakouska a posléze do Německa. Když ale padla železná opona, Jefim Fištejn neváhal, do města nad Vltavou se znovu vrátil. Sny se mu prý zdají v češtině a cítí, že právě tady našel svůj domov.

Američan Eric Best přišel do České republiky za byznysem. Rozjel tu internetový deník Fleet Sheet, ve kterém často - mimo jiné - komentuje českou politiku. Osudovou přitažlivost pro Erica Besta získalo Česko ve chvíli, kdy se tu zamiloval, oženil a založil rodinu. Jeho čtyři děti plynule přecházejí z češtiny do angličtiny. Pan Best se snaží jezdit do Ameriky často, i několikrát do roka, ale nikdy tam nezůstává dlouho. Říká, že v USA velmi pravděpodobně nikdy nepotkáte prezidenta na ulici, ale v Česku se vám to prý stát může. Možná i proto se mu tady líbí.

Do České republiky ale přicházejí i lidé, kteří si ji za svůj nový domov rozhodně nevybrali ze své svobodné vůle. Jednou z nich je i Luiza Jachjajevová, původem Čečenka. Věřící muslimka, která bez doprovodu manžela takřka nevycházela z domu, utíkala jako čerstvá válečná vdova ze své země pěšky se dvěma malými dětmi. Prošla utečeneckými tábory v Polsku i v České republice. Dnes žije i se syny v Praze, pracuje jako asistentka v zubní laboratoři a odpovídá na věčnou otázku malých pacientů: „Proč je ta teta v šátečku?“

Osudy lidí, pro které se česko stalo novým domovem, vám přiblíží Fokus ČT24 už tuto sobotu.

FOKUS ČT24: Alkohol je jejich chleba

Co Čech, to muzikant, říkávalo se za našich babiček. Dnes spíš platí: co Čech, to oddaný konzument alkoholu. V jeho spotřebě jsme v Evropě druzí, piva vypijeme dokonce zdaleka nejvíc. Mohlo by se zdát, že český trh s alkoholem ovládli velkovýrobci se zahraničním kapitálem, kteří se snaží prodávat svoje láhve v hypermarketech v co největším množství. I v Česku ale začínají vznikat malé rodinné podniky, které se tento trend snaží zvrátit. Reportér Bohumil Vostal se vydal mezi drobné výrobce alkoholu, kteří věří v tradici, kvalitu a sílu starých rodinných receptur.

Jméno Vilém Kraus je v českém vinařském světě pojmem už ve třetí generaci. Nejstaršímu z rodu Krausů se přezdívá „král vinařů“ a jeho zásluhy o česká vína ocenil i prezident státním vyznamenáním. Jeho vnuk v patnácti letech odjel studovat vinařství do Německa a před několika lety založil malý rodinný podnik ve středočeském Mělníku. V roce 2002 mu povodně vzaly všechno, ale kolegové-vinaři z celých Čech a Moravy mu pomohli se znovu postavit na nohy.

Čechy a pivo, to je silná a nerozlučná dvojka. Každý má pocit, že mu rozumí. Ze západní Evropy k nám v posledních letech přichází nový trend minipivovarů, které vaří pivo třeba jen pro jedinou restauraci nebo hotel. Člověkem, který u nás tuto novinku rozjížděl, je Martin Matuška, jeden z nejlepších sládků v Čechách. V prvním českém minipivovaru pracoval už v polovině 80. let. Nové druhy piv na českém trhu vítá, rostoucí konkurence se nebojí.

Konkurence netrápí ani Zdeňka Hanzlíka, spolumajitele malého lihovaru ve středních Čechách. Už ve třinácti se od dědy naučil pálit alkohol, ale svoji pálenici si otevřel až v 52 letech. Už se těší, jak do výroby pálenek zasvětí i svého vnuka, ale mezitím se pálenice snaží rozvířit turistický ruch v obci, kde sídlí.

FOKUS ČT24: Jídlo jako životní styl

Češi jsou po celém světě proslulí jako národ, který se rád vydatně nají. Muži zbožňují knedlíky a omáčky, ženy zase hřeší dortíčky a děti by se utloukly po hamburgerech. I v zemi vepřo-knedlo-zela a smaženého sýra se však pomalu začíná prosazovat trend zdravější, barvitější a hlavně zábavnější kuchyně. Vždyť to, co jíte, vypovídá o vašem společenském postavení a přístupu k životu – a Češi si to začínají uvědomovat. Reportérka Lucie Klímová se vypravila mezi lidi, pro které jídlo znamená víc než jen potravu.

Roman Hadrbolec je jedním z tzv. Celebrity Chefs. Láska k jídlu a vaření ho zavedla až do kuchyní hollywoodských celebrit. Kuchařem chtěl být odjakživa, ale možná ani on sám nevěděl, jak daleko ho jeho kuchařské umění zavede. Jídlo je však pro něj nejen klíčem k závratné kariéře, ale především uměleckým dílem, k němuž je třeba přistupovat s otevřenou myslí.

Pro zpěváka Karla Černocha se vaření stalo oblíbenou formou relaxace – a co víc, jídlo je pro něj bránou do jiných kultur. Nade všechno si oblíbil asijskou kuchyni, protože je lehká, zdravá a nenáročná na přípravu. Dříve dokonce spoluvlastnil thajskou restauraci, ale dnes už vaří hlavně pro přátele. O jeden ze svých zaručených vynikajících receptů se tentokrát exkluzivně podělil i s diváky FOKUSu.

Kdybyste se českých vegetariánů zeptali, kdo je jejich nejváženější kuchař, určitě by se většina shodla na jednom jméně: Roman Uhrin. Z řadového kuchaře se v jedenadvaceti letech přeučil na kuchaře-vegetariána a svému novému životnímu stylu přizpůsobil vše. Dnes pořádá kurzy zdravého vaření, přednáší o racionální výživě a pochvaluje si, jak mu bezmasá, vyvážená strava zlepšila život. Že jsou zdravé potraviny drahé? I na tuhle námitku má odpověď.

Může je spojovat vášeň pro cokoli. Moderní magazín o lidech, kteří mají mnoho společného.

Fokus ČT24 nahlédne do duší tří lidí, kteří propůjčili svou identitu výrobkům, organizacím či filmovým hvězdám. Profesionální model Michal Blahovec má za sebou řadu prestižních reklamních kampaní a jeho modré oči už prodávaly leccos. Muž mnoha tváří v osobním životě studuje, čte esoterickou literaturu a chce se prosadit jako malíř.

Formuli "Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají," zná jistě každý, kdo jel alespoň jednou pražským metrem. Každý den ji slyší statisíce lidí. Každá ze tří linek má svůj hlas. A ten nejdéle sloužící, který zní na trase A, patří hlasatelce Českého rozhlasu Světlaně Lavičkové.
Propůjčila své tělo Dagmar Veškrnové, Jiřině Bohdalové, převtělovala se do Nastasji Kinské, pracovala s Jackie Changem. To je jen část zkušeností nejdéle sloužící české kaskadérky Hany Dvorské. Její tělo zná každý, ona sama po slávě netouží.

Fokus ČT24: Prestiž povolání

Magazín Fokus ČT24 v sobotu 8. prosince představí očima reportéra Tomáše Voženílka zástupce tří profesí na různých místech aktuálního žebříčku prestiže povolání. Lékař je v průzkumu hodnocen nejlépe. Navštívili jsme proto reprezentanta té nejvyšší lékařské vrstvy, neurochirurga Vladimíra Beneše, prostředního ze slavné dynastie lékařů. Nonkonformní profesor nás vzal mezi své vášně. Na sál, kde operoval pacienta s epilepsií. Do svého milovaného světa brouků. A na kulečník. A nenechal nás na pochybách, že jednička mu patří právem.

video

Uprostřed průzkumu – na dvanáctém místě je novinář. Kdo jsou novináři? Žumpa, nebo 4. pilíř demokracie? Ten, kterého jsme navštívili, novinář Karel Hvížďala, patří k elitě. Autor mnoha knižních interview si své kolegy k tělu příliš nepouští. Nás ale pozval na svou chalupu poblíž Orlíku. Zeptali jsme se na jeho "dvanáctku", nebo na to, jak se přizpůsobuje novým trendům v žurnalistice.

Uklízečka = poslední 26. pozice. Tu naší byste v nádražní restauraci nenašli. V luxusních residencích o rozloze 1000 metrů čtverečních ano. Nataša Novotná není obyčejná uklízečka. Je hospodyně s certifikátem z kurzu, který podporuje i Evropská unie.

Příběh optimistky bez koštěte uzavírá žebříček povolání i samotný Fokus ČT 24. Hlavním smyslem pořadu je ukázat, že nezáleží na tom, jak naše povolání vnímá veřejnost, ale to, jak si jej sami pro sebe uděláme atraktivní i provokativní.

Pro většinu z nás je často jen jedno město tím nejdůležitějším. Nemusíme ho mít napsané v občance. Třeba jsme tam promovali, založili rodinu, jeli stotřicet nebo ani nevíme proč, ale je nám tam dobře. Do jaké míry ovlivňuje genius loci ty, kteří obcím a městům vládnou? Jaké starosti řeší starostové a primátoři, když se nehádají o evropské peníze? Čím teď žijí jejich města? Tomáš Voženílek, reportér Fokusu, se vydal na toulky po krajině české a spravedlivě navštívil primátora metropolitního, starostu městského i starostu obecního.

Na Plzeň, Vávro, na Plzeň. Na Plzeň osvobozenou, průmyslovou, univerzitní, jednu z největších metropolí v Čechách. Za primátorem Pavlem Rödlem, jež byl původně stavebním inženýrem, pak hlavou jedné z plzeňských čtvrtí a dnes – primátorem. Jako každý muž z radnice chce i on pro své město to nejlepší.

Vlakem po více než 130 let staré dráze přijíždíme na opravdový západ Čech – do historického Chebu. Do města dnes možná neprávem odsuzovaného za dřívější historické tragédie. Cheb dnes už přitom může nabídnout svou lepší tvář. Právě tu chce vytáhnout a rozsvítit Jan Svoboda, starosta a divadelní nadšenec.

Středočeské Hrusice – místo, kde žil a tvořil Jaroslav Hašek i Josef Lada. Nesporně jedna z nejhezčích obcí u Prahy. Kdyby dnes žil malíř a spisovatel Lada, možná by do svých obrázků a pohádek zakomponoval současného starostu Ladislava Tesaříka. S ním jsme se ostatně vydali hledat plusy a minusy fenoménu Hrusice.

Přes 10 milionů obyvatel Česka žije ve více než 6 tisících měst a obcí. Co město, to jiný genius loci, starosta, primátor a jiné problémy. Je to pro starostu lepší na vsi nebo v krajském městě? Nikdo z námi oslovených mužů radnic nám nepomohl. Jsou prý spokojení. A tak asi doopravdy platí, že všude dobře, doma nejlépe.

Fokus ČT24: Můj život s filmem

Osmdesátku má letos na krku prestižní ocenění americké filmové akademie Oscar. Reportér Fokusu Tomáš Voženílek se v této souvislosti rozhodl podívat na Oscary z unikátní perspektivy - navštívil lidi, kterým zlatá soška Oscara vstoupila do života. Díky tomu mohl zjistit, o čem Oscaři jsou, jak se žije s filmem a jak se úspěšný film vlastně dělá.

Norbert Auerbach - ve své době symbol slávy a úspěchu. Prezident americké produkční společnosti United Artists a muž s čichem na dobré látky. Mimo jiné přišel s nápadem za všechny peníze - zfilmovat knihy Iana Fleminga. Na svět pomohl mnoha oscarovým filmům, ale samotná ceremonie pro něj byla spíš otravnou povinností.

Dnešní divák se už nespokojí se strnulou statickou kamerou. Chce dynamické záběry, efekty, a kouzla, nad kterými může žasnout. Němec Horst Burbulla vymyslel unikátní kamerový jeřáb. S výkresy pod paží se po revoluci vydal do Plzně hledat společnost vhodnou na jeho výrobu. Podnikat začal v Křimicích nedaleko Plzně. O pár let později právě sem doputovala soška Oscara.

Největším lákadlem na film jsou jména filmových hvězd. Vybrat a zaplatit nejlepší herce je pro autory to nejdůležitější. Václav Štrupl má na kontě patnáct filmů, hvězdou se ale nestal a nejspíš ani nikdy nestane. Patří mezi zasloužilé filmové komparsisty. Všichni moji blízcí, Český sen, Agentura Puzzle - to je jen zlomek filmů, kde účinkoval, sice v malé roli, ale s velkým nadšením. Poprvé stál před kamerou v roce 1949.

Jsou nenápadní a tiší. Do svého uzavřeného světa jen tak někoho nepouštějí. Jejich vnitřní svět je přitom bohatší a výbušnější, než si kdo dovede představit. Vypravili jsme se za lidmi, kterým život určuje na první pohled triviální věc - kniha. Nejenže je živí, ale především baví a fascinuje, a stává se tak téměř nepopsatelnou součástí jejich života. Tomáš Voženílek a Fokus ČT24 se těmto lidem pokusili nahlédnout do duše a pozorovali, co se v jejich nitru děje, když mluví o knize. Díky našim hostům se dozvíte, jak se myšlenky spisovatele dostanou na papír, jak o nich před vydáním přemýšlí nakladatel, a do jaké míry mohou zasáhnout čtenáře.

Na začátku všeho jsou písmena, slova, věty, souvětí. Po čase vznikne kniha, v klidu, v absolutním soustřední. Už více než 20 let se této osamělé činnosti věnuje Jáchym Topol. Zvládá takřka devatero řemesel - píše knihy, scénáře, učil na vysoké škole, a baví ho i novinařina.

Spisovatel napíše knihu a chce ji dostat ke čtenáři. Může to zkusit buď vlastním nákladem anebo prostřednictvím nakladatele. Jedním z nich je taky pan Ladislav Horáček. Je dalším z mála lidí, kteří na knize vyrostli a její vůně jim učarovává dodnes. Než přišel na Paseku, živil se jako knihovník, poté vystudoval filozofickou fakultu, aby se pak znovu vrátil ke knihovnické profesi. Jeho profesním posunem byla práce ve středočeském nakladatelství. Po revoluci zacílil na soukromé podnikání, na Josefa Váchala a na Litomyšl.

Neseženete-li svou oblíbenou knížku v knihkupectví, zkuste to v knihovně, možná budete mít štěstí. Do knihovny chodí také slečna Mirka, ovšem nejen jako vášnivá čtenářka, ale také jako lektorka beletrie. Přestože Mirka Růžičková pracuje v knihovně, tedy v instituci bytostně závislé na půjčování titulů, ona sama si buduje vlastní knihovnu doma.

Rozhlas nás provázel téměř celým dvacátým stoletím. Sledoval s námi zásadní okamžiky našich dějin. Jaký je dnes?

Rozhlas nás provázel téměř celým dvacátým stoletím. Jeho mikrofony sledovaly klíčové momenty našich dějin a dokázaly připoutat k přijímačům bez nadsázky téměř celý národ. Dnes se rozhlas zdá být médiem spíš okrajovým, trochu ve stínu televize a internetu. Jaký je tedy rozhlas dnes? Kdo jsou lidé, kteří s ním spojili svůj život? Odpovědi hledal Tomáš Voženílek.

Třetinu života prospíme. Jen část z této doby se nám zdají sny. Přesto tyhle okamžiky patří k nejdůležitějším z každého dne. V říši snů se dějí podivuhodné věci.

Sny. O jejich podstatě a povaze se vedou spory mezi filosofy, psychology, lékaři i běžnými lidmi už po celá staletí. Jsou odrazem naší žité reality a našich přání, nebo jen nahodilými obrazci, které se nám skládají v hlavě, když mozek odpočívá? Mají sílu nás upozornit na to, co nám v životě chybí, nebo dokonce dokážou předpovědět, co se stane? Do říše snů se vydali reportér Tomáš Voženílek a režisér Ivan Bareš.

Akta X nejsou zdaleka jen americkou záležitostí. Své ufology a pevné zastánce víry v nadpřirozeno má i Česko. Kde berou svoje přesvědčení a co jim dává sílu věřit, že pravda je někde tam venku?

UFO, mimozemšťané, paranormální aktivita, posmrtný život. Zní to jako témata pro laciný televizní seriál. I mezi racionálními vědci, badateli a absolventy technických vysokých škol ale najdeme lidi, kteří neochvějně věří, že pravda je skutečně někde tam venku - a stojí za to se pouštět na neprobádaný terén. Mezi ufology se vydal Ivan Bareš.

Česko patří mezi vyhledávané turistické destinace. Návštěvníky z celého světa sem ale zdaleka nelákají jen architektonické památky a půvabná krajina. Někteří turisté k nám jezdí hledat ztracené zdraví.

Zdravotní turistika: fenomén, který se v Česku objevil s pádem železné opony. Cizinci z celého světa spojují návštěvu pražských památek s prohlídkami a zákroky u českých lékařů. Jsme rychlí, kvalitní a navíc levní. A tak se místní plastičtí chirurgové a gynekologové učí anglicky a německy a po světě běhají české prsní implantáty nebo děti ze zkumavky. Co přináší zdravotní turistika českým klinikám a lékařům? A co naopak spokojeným pacientům z ciziny? Oblečte s námi bílé pláště.

FOKUS ČT24: O psech a lidech

FOKUS ČT24: Česko je můj nový domov

FOKUS ČT24: Alkohol je jejich chleba

FOKUS ČT24: Jídlo jako životní styl

Fokus ČT24: Prestiž povolání

Fokus ČT24: Můj život s filmem